Petr Laštovka o českém nadačním prostředí

V Česku v posledních letech vznikají silné nadace. Aby se mohly chovat investičně smysluplně, je potřeba upravit legislativu. 

Druhá světová válka a čtyřicet let komunismu zadusily filantropické nadace, které na našem území působily. Ty za první republiky z velké části plnily roli sociální sítě. Jen několika se podařilo ve stínu totality alespoň v určitém rozsahu působit, jako například nadaci Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových. Ještě v listopadu 1989 byla ale soukromá charita téměř zapomenuta. Až po změně režimu vznikla celá řada nadací díky drobnějším příspěvkům velkého počtu občanů a firem nebo díky státní pomoci. 

Se vznikem úspěšných firem pak začaly vznikat nové nadace mecenášů, kteří se chtěli o plody svého úspěchu podělit. Nejprve chtěli zakladatelé vyplatit co nejdříve co nejvíce z prostředků, které byly nadacím svěřeny. Postupně však dochází ke změně postoje a vznikají již od začátku kapitálově velmi silně vybavené nadace, které budou moci fungovat i po odchodu svých zakladatelů. S růstem počtu nadací s velkým vlastním kapitálem sílí potřeba jmění nejen smysluplně distribuovat potřebným, ale vklady rozumně investovat, aby byla zajištěna dlouhodobá finanční stabilita nadací a jejich nižší závislost na pravidelných příspěvcích.

Je zřejmé, že na statu quo se podepsalo jak přetržení soukromých filantropických aktivit, tak teprve „dozrávání“ kapitalismu, který se v posledních letech poprvé potýká s otázkami generačního předání od „velkých“ budovatelů k nástupcům. Doba by tedy měla být k vyčleňování majetku nadacím příznivá, neboť souvisí s celkovými úvahami nad smyslem majetku vygenerovaného první generací podnikatelů. Stačí to ovšem? Domníváme se, že ne. Jedním z podstatných faktorů je připravenost nadací větší objemy přijmout. České nadace a nadační fondy udělaly obrovský kus práce ve svých dárcovských strategiích a procesech, řada z nich dosáhla i mezinárodního uznání a věhlasu. Co většině nadací ovšem chybí, je vytvoření procesů ke správě velkého majetku. Dokud budou velcí dárci přesvědčeni, že se lépe postarají o vytvořený majetek sami, budou stále upřednostňovat průběžné každoroční rozdávání části výnosů před definitivním vyčleněním části svého jmění do nezávisle spravované filantropické organizace. Spoléhat se na každoroční příspěvky je zjednodušeně řečeno adrenalin.

Každá organizace, včetně nadací, potřebuje pro svou úspěšnou misi dlouhodobě plánovat, tedy mít své zázemí, postavit stabilní tým klíčových pracovníků, investovat do prostředků a klíčových lidí, jež potřebuje pro svou činnost. A na to je třeba dlouhodobých zdrojů – kapitálu. A proto by nadace, jež chtějí svou misi plnit dlouhodobě, měly mít dostatečný vlastní kapitál, aby jejich působení mělo stabilní zdroj financování.

V posledních měsících a letech vznikly v Česku první silné nadace, kdy se jejich zakladatelé, často podnikatelé, zasadili o vytvoření subjektu, určení strategie, výběru prvního týmu a definování své role. Pro podnikatele je běžné, že rádi ovlivňují, co se s jejich majetkem má dít a jak. Proto můžeme pozorovat, že se prostředí managementu nadací velmi profesionalizuje včetně právě otázek spojených s asset managementem – tedy správou vyčleněného majetku.

Rozdíly mezi českými a zahraničními nadacemi

Na základě našeho průzkumu mezi českými nadacemi s vlastním jměním nad padesát milionů korun nebo s ročními dary nad deset milionů korun, který byl zaměřen na způsob nakládání s majetkem, jsme provedli srovnání s investičním chováním významných zahraničních nadací. Přestože se jedná o prostředí s výrazně odlišnými historickými a společenskými souvislostmi, nesrovnatelnou velikostí trhů a finančními objemy, mohou být naše zjištění inspirativní.

Podotýkáme, že v Česku existují i legislativní omezení, respektive nejasnosti ohledně interpretace toho, jak je či není možné investovat nadační jmění. Legislativa poskytuje pro výnosy z nadačního jmění daňové výhody. Zákon však považujeme za zastaralý, vychází z premisy, že nadační jistina, na kterou se daňová pobídka vztahuje, je prakticky nerozdělitelná a obsahuje nejasné návody na „konzervativní“ investování.

Správní rady nadací dnes tedy v Česku stojí před Sofiinou volbou – mám investovat „konzervativně“ nadační jmění, jež je určené na často „nekonečný“ horizont, a přihlížet, jak inflace poráží výnosy ze státních dluhopisů, případně z termínovaných vkladů, nebo mám spravovat jmění tak, abych měl možnost nejen porazit inflaci, ale krýt z výnosů i část výdajů nadace? Je ekvivalentem slova „konzervativně“ slovo „obezřetně“? Kde končí „konzervativní“ investice?

Samozřejmě legislativa nijak neomezuje investování ostatního majetku nadací nad rámec investování nadačního jmění (bez daňových výhod). Věříme, že se názorový vývoj v této oblasti bude posouvat pragmaticky takovým směrem, aby jmění nebylo paralyzováno nutností „konzervativního“ za „každou cenu“. Tedy držba termínovaných vkladů a nečinné přihlížení tomu, jak inflace jmění znehodnocuje. Nadacím tak doporučujeme investovat „obezřetně“, což je možné i při stanovení dynamických investičních strategií. Žádná investice není bez rizika. A neinvestovat je chyba – inflace je nemilosrdná.

Prvním rozdílem vybraných českých a zahraničních nadací je fakt, že v českém prostředí jsme nenalezli mnoho subjektů, jež by měly dostatečný kapitál pro investování. Nízký vlastní kapitál znamená vysokou závislost vyplácených podpor na každoročních příspěvcích dárců. V případě, že od dárců přiteče výrazně méně darů, může být činnost nadace i významně omezena. To se může stát při zpomalení ekonomiky, kdy je však potřeba podpory nejvyšší. Pouze deset z 27 českých nadací v našem průzkumu odpovědělo, že by chtělo nadační jistinu navyšovat.

Všem nadacím hrozí, že kupní síla jejich majetku bude v budoucnosti klesat, pokud před inflací nebude ochráněn. České nadace drží většinu nadační jistiny buď v nemovitostech, jako například nadace Hagibor a Hlávkova nadace, které je získaly jako vklad zakladatelů, nebo v hotovosti. Pouze osm z 27 analyzovaných nadací má písemnou investiční strategii. Desítka z dotazovaných nadací odpověděla, že neinvestuje vůbec.

Většina českých nadací buď neinvestuje prakticky vůbec, anebo naopak investuje naprostou většinu jmění, tedy jistiny. Ač se dvě třetiny nadací považují za konzervativní investory preferující jistotu před vysokým výnosem, zároveň očekávají výnos mezi čtyřmi a pěti procenty ročně. Pro srovnání, roční výnos českého desetiletého státního dluhopisu (jako reprezentanta „konzervativní investice“) je v současné době asi 1,8 procenta, tedy pod úrovní očekávané inflace. Zbytek nadací má balancovaný přístup k investování a jen zhruba osm procent nadací má dynamický přístup, který předpokládá podstoupení investičního rizika výměnou za vysoký výnos.

Například takový Yale Investments Office, který spravuje univerzitní nadaci, zaměstnává více než třicítku investičních profesionálů a rovněž využívá služeb externích investičních poradců. Díky tomu mají americké nadace přístup k široké paletě investičních nástrojů a jsou schopny je kvalitně diverzifikovat a spravovat portfolio. Zhruba dvěma třetinám českých nadací pokryly výnosy ale maximálně 25 procent nákladů správní režie. Většina z investujících českých nadací spravuje svá investiční portfolia pomocí externích správců portfolií nebo externích investičních konzultantů. Ostatní využívají investiční výbor nebo jinou formu. Jen naprostá menšina nadací sama aktivně obchoduje.

Investiční správci amerických nadací se také nebojí využít svůj velmi dlouhý investiční horizont k dosažení vyšších výnosů tím, že investují i do rizikovějších a méně likvidních tříd aktiv. Navíc neinvestují pouze do tradičních tříd aktiv, jakými jsou dluhopisy a akcie, ale i do alternativních aktiv. Průkopníky investicí do této třídy aktiv, tvořené například nemovitostmi, hedgeovými fondy a komoditami, byly takzvané „supernadace“ univerzit Yale a Harvard, které díky této alokaci aktiv byly schopny dosáhnout vysokých výnosů při nízké kolísavosti hodnoty ve srovnání s akciovým trhem.

Typické americké nadační portfolio investuje vyváženě do několika hlavních tříd aktiv, které poskytují silné výnosy, dobrou diverzifikaci a nižší kolísání ceny portfolia. České nadace zpravidla mají většinu jmění v dluhopisech a nemovitostech, takže výnosy jsou nižší, méně diverzifikované a méně chráněné proti inflaci. Dluhopisy obecně poskytují velmi nízké výnosy a slabou ochranu proti inflaci.

V posledních třech letech však pozorujeme větší zájem českých miliardářů o založení nadací s vysokým nadačním jměním, které budou sofistikovaně investovat a z výnosů podporovat umění, talentované studenty nebo rodiny, které se kvůli nemoci dítěte dostaly do nesnadné situace. Příkladem takových jsou bratři Wałachové, kteří se rozhodli věnovat třetinu svého majetku, či manželé Vlčkovi, kteří chtějí podporovat dětskou paliativní péči, nebo manželé Dvořákovi, kteří pomáhají talentovaným mladým vědcům.