Swensen patří stejně jako Buffett mezi legendy.
Univerzitě Yale vydělal investicemi velké peníze.

Historicky nejúspěšnějšími institucionálními investory jsou americké univerzitní nadace. Pomáhá jim k tomu dlouhodobý investiční horizont a vysoká tolerance k riziku, jak zaznělo na nedávné online investiční konferenci pořádané tuzemskou finanční společností EMUN s partnery.

„Velký průlom přišel v roce 1985, kdy do nadace univerzity Yale přišel jako investiční ředitel David Swensen,“ uvedl během prezentace partner společnosti EMUN Filip Savi. Nadace Yale patří společně s nadacemi Harvardu a Princetonu mezi největší ve Spojených státech. V součtu spravují majetek svých škol v hodnotě kolem 130 miliard dolarů, zhruba 2,7 bilionu korun. Největší z nich je nadace Harvardu, která spravuje přibližně 53 miliard dolarů.

Swensen, který loni v květnu podlehl rakovině, patří mezi legendy investičního světa obdobně jako známější a slavnější Warren Buffett. Swensen v čele nadace zcela změnil její investiční styl. Do osmdesátých let bylo zvykem zhodnocovat peníze univerzitních a jiných soukromých nadací klasickou cestou, tedy investováním do akcií a dluhopisů.

Swensen však mnohem větší část portfolia zaměřil na alternativní aktiva zejména na oblast private equity, na hedgeové fondy, které se snaží dosáhnout výnosů za jakékoli situace na trzích, a také na nemovitosti či půdu. Na akcie tak v polovině loňského roku připadalo jen zhruba čtrnáct procent hodnoty majetku spravovaného fondem Yale. Takzvaný fixed income, tedy dluhopisy, měly jen čtyřprocentní zastoupení.

Jak investují americké nadace?

„Nadace se nevyhýbají ani investicím do aktiv z oblasti infrastruktury, obnovitelných zdrojů či nákupům lesů,“ poznamenal Savi s tím, že cílem nadací je dlouhodobě překonávat inflaci.

Swensenovou diverzifikací se k vlastnímu prospěchu inspirovaly další nadace. V posledních dvaceti letech dosáhly průměrného zhodnocení přes jedenáct procent. Za stejné období měl nejsledovanější americký burzovní index S&P 500, který měří vývoj cen akcií největších amerických korporací, průměrný roční výnos kolem 8,5 procenta.

Takzvané alternativní investice sice leckdy bývají méně likvidní, ale to u nadačních fondů není na překážku vzhledem k jejich velmi dlouhému, téměř nekonečnému investičnímu horizontu.

„Odměnou pro nadace je dobrý poměr výnosu k riziku,“ uvedl Savi. Nadace z výnosů financují z významné části provozní náklady svých univerzit. Peníze nadací pocházejí primárně z darů, například od bývalých studentů.

Autor: Jaroslav Krejčí
Video: YouTube EMUN
Foto credit: Yale University